10 let s foťákem

#human generated, žádná AI

Letos v dubnu to bude 10 let, kdy jsem udělala rozhodnutí, že se budu živit focením. Úplně přesně si pamatuju, jak se mi klepala kolena, když jsem na blog napsala svoje první 2 články a čekala, co na to lidi řeknou. Měla jsem u toho pocit, že asi umřu studem.

Přišla jsem si jako podvodník, jako totální lůzr, který nic neumí a chce za to zaplatit. A někdy si tak přijdu pořád, i po deseti letech :D. Takže vlastně nedává žádný smysl něco protahovat a čekat na to, až budeme fakt dobří. Asi je potřeba prostě se smířit s tím, že když s něčím začínáme, bude to zkrátka katastrofa a mistrovství chce čas.

A jít do toho i tak. Pro tu výzvu, pro tu cestu, protože nás to baví.

A to já do toho jdu. Jsem střelec. Startovač. Začala jsem fotit bez jakéhokoliv vzdělání, kurzy jsem si nějaké udělala až po cestě. Začala jsem fotit rodiny, postupně spíš podnikatele a fotky pro různé projekty. I když docela koketuju s tím, že se k rodinkám vrátím, alespoň jako zpestření. Chybí mi dělat lidem rodinné vzpomínky. Hlavně mě oslovuje dělat generační fotografie s prarodiči, dětmi a vnoučaty, takže kdybyste někdo chtěl, až bude hezky, abychom to mohli nafotit venku, jsem tu.

Ale stále mě nejvíc naplňuje věnovat se podnikatelům a rodinným firmám. To jsou vždycky tak obohacující a inspirativní setkání. Všechny, koho jsem za těch 10 let vyfotila si pamatuju. Možná někoho ne jménem, ale obličeje 100%. Miluju totiž vaše příběhy a cesty.

Asi tak milionkrát jsem s tím chtěla seknout. Měla jsem období, kdy jsem nechtěla vzít foťák doruky, která se střídala s tím, že miluju focení. Dokonce jsem 2x chtěla ten foťák prodat, a nikdy k tomu nedošlo, vždycky jsem ho jen vyměnila za jiný.

Je to, jak kdyby ke mě přirostl nebo co.

Přitom vím, že jsem nikdy nebyla ten kreativní fotograf s originálními sofistikovanými nápady, které dělají ten wow efekt, a obdivuju všechny, kteří takoví jsou a tajně po nich pokukuju. Moje fotky nebyly nikdy načančané, protože ani já taková nejsem. Mám ráda krásu v jednoduchosti a obyčejnosti. I když čisté a krásné obyčejnosti. Hledám ji. Vidím ji.

Vždycky mě bavilo hlavně zachycovat autenticitu a duši lidí . Ať už to zní jakkoliv ezo. Díky svojí vysoké citlivosti poznám nahony, kdy si člověk jen na něco hraje a kdy je opravdový a dovolí si nechat tu opravdovost zachytit. Umím vytvořit prostředí, kde lidi můžou sundat masky a být sami sebou. To jsem se o sobě díky focení naučila.

Taky jsem se naučila, že s fotkami je to jako v životě, když to s někým ladí, focení jde samo, když to dře, tak je to prostě dřina. Proto je důležitý, aby za vámi přišli ti správní klienti na stejné vlně a vy jste si vybrali toho správného fotografa.

Nikdy jsem za svoje fotky nezískala žádné ocenění, ani nejsem ambassador žádné značky. Ale nejvíc si vážím toho, když mi pak napíšete, jak jste z fotek nadšení a jak jste si to užili, i když se třeba neradi fotíte.

Díky focení a tvorbě webů jsem si mohla splnit velké přání, a to být s dětmi doma celých těch 10 let. Trávit s nimi prázdniny, být 3 týdny u moře, být tu, když byly nemocné. Podívat se na Bali. Bez vás, klientů, by tohle nikdy nebylo možné, tak vám každému zvlášt chci vyjádřit velké díky.

A díky i sobě, že ta naivní idealistka se nenechala převálcovat rozumem. Všechno je možné. Teď bych moc ráda přidala k focení a webůmm koučink na podporu sebevědomí pro ženy obecně a podnikatelky a jógu, se kteoru 3 roky žiju. Já prostě nemůžu dělat asi 1 věc. Zatím hledám, jak to celé uchopit.

A nebo se nechám už zaměstnat, abych měla jistotu a klid :D?

Good luck to me, good luck to you.